Nejstarší osídlení na území dnešního města Olomouce dokládají archeologické nálezy již od dob prehistorických. Snad nejvýznamnějším nálezem posledních let, který změní i texty dosavadních dějepisných učebnic, je objev zbytků pochodového římského tábora z druhé poloviny 2. století. První zmínka o městě je z roku 1017. Po roce 1800 byl vývoj města v oblasti umělecké poznamenán krizí. Bouřlivé události roku 1848 znamenaly pro Olomouc pětiměsíční pobyt císařského dvora, v arcibiskupském paláci byl v té době uveden na trůn císař František Josef I. V následujících letech se pak Olomouc stala svědkem řady mezinárodních jednání, mimo jiné zde byla podepsána roku 1850 punktace mezi Rakouskem a Pruskem o postavení obou států v Německém spolku. Událostí neradostnou bylo zrušení olomouckého vysokého učení v roce 1860, obnovení se univerzita dočkala až o mnoho let později – v roce 1946. Vědecko technický pokrok, měnící v 19. století tvář měst, nevynechal ani Olomouc. A týkal se nejen již zmíněné stavby železnice. V roce 1862 byla postavena městská plynárna, v roce 1889 vodárna. Stavba městské elektrárny proběhla roku 1898 a již o rok později vyjela do ulic města první tramvaj. Rychle se rozvíjel také průmysl, v okolí města byly stavěny nové továrny, cukrovary, sladovny, pivovar, železárny a další. Bouřlivě prožívala Olomouc události roku 1918 spojené se vznikem československého státu.
Naše prohlídka začíní u dominantního dómu, katedrály sv. Václava.
Mohutná katedrála sv. Václava stojí přimknuta k původnímu Přemyslovskému paláci nad pravým břehem ramene řeky Moravy. Počátky této církevní stavby spadají do 1. poloviny 12. století, kdy zde byla vysvěcena románská bazilika. Na přelomu 13. a 14. století byly provedeny výrazné gotické úpravy a katedrála si zachovala svou podobu po následujících 500 let. 
Ovšem v roce 1803 ji zasáhl ničivý požár a zničeny byly všechny tři věže v průčelí. Na konci 19. století (1883-92) tak došlo k největším přestavbě a v Olomouci vznikla takřka od základů novogotická katedrála, která je spojena s několika stašími kaplemi (raně gotická kaple sv. Jana Křtitele s navazující křížovou chodbou, kaple sv. Anny z počátku 17. století nebo kaple sv. Stanislava z roku 1565).Hlavní chrámová věž měří více než 100 metrů a je tak nejvyšší na Moravě a druhou nejvyšší v ČR. Průčelí pak zdobí dvě další věže.
Pokračujeme přes Peterské návrší - Předhradí.
Nálezy z Petrského návrší prokázaly dokonce úzký vztah olomouckého sídliště k centru Velkomoravské říše – Mikulčicím.
Důležitým historickým bodem pro dějiny města bylo připojení Moravy k českému přemyslovskému státu. Jako první údělný moravský kníže se v Olomouci usadil od roku 1030 Břetislav, syn českého knížete Oldřicha.První zmínka o „hradě Olomouci“ je však v Kosmově kronice až z roku 1055. Po tomto datu se Olomouc stala centrem jednoho ze tří nově vzniklých moravských údělných knížectví – olomouckého, brněnského a znojemského.
V raně středověké Olomouci bylo roku 1063 založeno moravského biskupství a v roce 1078 první samostatný klášter na Moravě.
Kdy bylo založeno královské město Olomouc přesně nevíme. Nedochovala se totiž jeho zakládací listina. Stalo se tak patrně před rokem 1246 za krále Václava I. O postupném připojování předměstských osad svědčí příchod žebravých mnišských řádů.
Datem 4. srpna 1306 se Olomouc zapsala do dějin státu v období středověku snad nejvýrazněji. Bohužel neblaze – v tento den byl v sídle olomouckého kapitulního děkana zavražděn poslední český král z rodu Přemyslovců Václav III. Ruka neznámého vraha tak nejen překazila královo válečné tažení do Polska, ale způsobila i vymření významného českého panovnického rodu po meči.
Období vlády Lucemburků bylo obdobím rozkvětu Olomouce. V době husitských válek byla Olomouc baštou římskokatolické církve. Roku 1469 byl v Olomouci dokonce prohlášen českým králem uherský král Matyáš Korvín. Velmi citelně zasáhla město Olomouc třicetiletá válka.1642–1650 byla okupovana švédským vojskem.
Olomoucké biskupství vzniklo v r. 1063 oficiálním obnovením moravského biskupství (později arcidiecéze moravsko-panonské) založeného sv. Metodějem r. 869.
V roce 1777 pak bylo olomoucké biskupství povýšeno na arcibiskupství. V tomto kontextu je Arcibiskupství olomoucké nejstarší dosud existující institucí v České republice.Arcibiskupský palác byl v průběhu své historie svědkem řady významných událostí, z nichž je možno zmínit např. návštěvu Marie Terezie, intronizaci císaře Františka Josefa I., uzavření mírové smlouvy známé jako tzv. „Olomoucké punktace“ či návštěvu papeže Jana Pavla II.
Kašna je pojmenovaná podle dvou mořských božstev – Tritónů – kteří spolu s dvěma delfíny podpírají obrovskou prolamovanou mušli. Na mušli je skalisko, na kterém stojí chlapec držící na provázku dva draky. Ústa všech postav kašny slouží jako chrliče vody. Kašna je považována za nejlepší barokní sochařské dílo v Olomouci. Její styl připomíná římskou kašnu Tritónů (Fontana del Tritone) od Giana Lorenza Berniniho (1598-1680, významný italský barokní architekt).
Po krátkém občerstvení při kávě následuje prohlídka kostela Pany Marie Sněžné.
Barokní kostel Panny Marie Sněžné je součástí komplexu bývalých jezuitských školních budov v Olomouci. Kostel vznikl v letech 1712 - 1719. Chrám si jezuité nechali postavit na místě bývalého minoritského kostela. Ze staré stavby se zachovaly například drobné malby na mědi z roku 1623, původního minoritského kostela pochází také gotická dřevořezba Pany Marie s děťátkem z druhé poloviny 14. století, již dnes najdete na hlavním oltáři kostela. Chrám Panny Marie Sněžné sloužil až do roku 1778 univerzitě, poté se stal kostelem olomoucké vojenské posádky. Za napoleonských válek se z chrámu stalo skladiště. Bohoslužby zde byly obnoveny až těstě před první světovou válkou. V letech 1916–1918 prošel rekonstrukcí interiér chrámu, v 90. letech 20. století se město rozhodlo obnovit fasády.
stojí na nejvyšším bodě středověkého centra Olomouce. Jde o majestátní raně barokní jednolodní kostel se dvěma postranními kaplemi postavený v letech 1673-1699 na troskách původního gotického svatostánku. Ze 14. a 15. století se dochovala gotická křížová chodba, klenba v sakristii a kaple sv. Alexeje. Dominikáni, kteří tu sídlili, svěřili stavbu nového chrámu italskému architektovi Giovannimu Pietru Tencallovi a další úpravy na počátku 18. století provedl Domenico Martinelli.Největší chloubou kostela je trojice kopulí (s freskami od Matouše E. Pizka), z nichž nejvyšší ční do výšky neuvěřitelných 37 metrů. Převážná část interiéru včetně pěti oltářů (4 boční, jeden hlavní) či varhan se zachovala v původní podobě. Průčelí kostela zdobí sochy Ondřeje Zahnera z 1 poloviny 18. století.
Novobarokní kaple sv. Jana Sarkandra je dvoupatrová stavba zastřešená kupolí s lucernou.
Uprostřed modlitebny je kruhový otvor do suterénu, kde je instalován skřipec ze Sarkandrovy doby. Interiér kaple je působivě osvětlen. Denní světlo proniká z lucernové vížky do modlitebny a odtud kruhovým otvorem do suterénní části stavby.Na místě dnešní kaple dříve stávala městská věznice, ve které byl roku 1620 vyslýchán a mučen Jan Sarkander. Ten byl protestantskými stavy obviněn, že pomohl zprostředkovat vpád vojska polského katolického krále na Moravu. Při mučení však nevyzradil zpovědní tajemství, proto byl v roce 1995 prohlášen v Olomouci papežem Janem Pavlem II. za svatého.
Dalším kostelem, který navštěvujeme, je kostel sv. Mořice.
Kostel sv. Mořice je poprvé zmiňován v Olomouci v roce 1257, jeho zakladatelem byl olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka. Tento kostel postihla řada požárů (např. v letech 1398, 1404,1411), a proto bylo přistoupeno ve 14. století ke stavbě nového chrámu. K západnímu průčelí kostela jsou přistavěny dvě asymetrické hranolové věže. Unikátní dvojité šnekové schodiště se nachází při západní stěně kostela.
Skutečným klenotem je pozdně gotické sousoší z poloviny 15. století Kristus na hoře Olivetské, umístěné v interiéru kostela. Z roku 1745 pocházejí mořické varhany – největší varhany ve střední Evropě a osmé největší v Evropě, které zhotovil mistr Michael Engler. Na jejich výzdobě se podílel sochař Filip Sattler a řezbář Jan Jiří Huckh. K původnímu baroknímu hracímu stroji se třemi manuály přibyl po rekonstrukci v 60. letech 20. století ještě další, novodobý hrací stroj s pěti manuály.
Únava už začíná být z památek velká a usuzujeme, že jsme schopni ještě zvládnout Horní náměstí a další památky nechat na příště.
Jednou ze známých olomouckých památek je bez pochyby sloup Nejsvětější Trojice, který je od roku 2000 zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Sloup je vůbec největším seskupením barokních soch v rámci jedné skulptury ve střední Evropě. Mezi dalšími památkami Horního náměstí vyniká gotická radnice z 15. století. Pozornost upoutá schodiště s renesanční lodžií, bohatě zdobený arkýř gotické kaple sv. Jeronýma a především pověstný olomoucký orloj. Původní středověký stroj tu totiž ve 20. století nahradila socialistická výzdoba, v níž světce vystřídali rolníci a dělníci.
Prohlídku jsme ukončili dobrým oběden na dolním náměstí a fotografie jsou k prohlédnutí opět v sekci "fotografie".
Žádné komentáře:
Okomentovat